Třída je ulice; široká, rušná, velkoměstská ulice. Ale třídy jsou také ve škole. A  za třetí se  třídy, hlavně ta dělnická, hojně vyskytovaly v projevech komunistických potentátů.

I když slovo třída má podle Slovníku spisovného jazyka českého celkem devět významů, v zásadě máme v češtině třídy dvě, a ty spolu nemají nic společného kromě toho, že se stejně vyslovují a píšou.

Třída jako ulice je přejaté slovo. Naši předkové si do této podoby přizpůsobili italské strada, které má společný latinský kořen s anglickým street a německým Strasse, z něhož pochází „naše“ štrádovat. Ze strada je ovšem i výraz autostráda, česky dálnice.

Všechny ostatní třídy jsou české, přesněji řečeno slovanské. Jejich kořen je v praslovanském čerda, což bylo původně stádo ovcí. Z toho vzniklo staročeské cřieda a z toho moderní české třída.

Třída je tudíž něco jako stádo, jinak řečeno skupina. Třída ve škole je skupina žáků vytříděných podle věku, dělnická třída je skupina lidí se stejným vztahem k výrobním prostředkům, a když je někdo supertřída, patří do skupiny lidí, kteří něco umějí vynikajícím způsobem.