Slovem socha si zase jednou ukojíme potřebu zabývat se nějakým opravdu českým slovem. Ve významu, v jakém dnes slovo socha používáme, totiž uměle vytvořená lidská nebo zvířecí postava z kamene, kovu či dřeva, trojrozměrné umělecké dílo, výraz socha existuje jen v češtině a ve slovenštině, i když původem je to slovo praslovanské.

Staří Slované výrazem socha označovali slabší kmen, nahoře s pahýlem po větvi, kmen s jakousi vidlicí. Takové sochy naši dávní předkové užívali jako zvláštní podpěrné sloupy při stavbách; do řad takových soch, do jejich vidlic, se kladly příčné trámy. Později se slovem socha označovaly i různé další podobné předměty, například sloupy čerpadel u studní či větve s vidlicemi sloužící jako primitivní pluhy k orání. Vzpomínku na tyto dávné významy slova socha máme dosud ve slovech rozsocha, rozsochatý či sochor.

Dnešní význam výrazu socha vznikl z toho, že podpěrné sloupy trámů, sochy, se v obydlích našich předků často zdobily ornamenty a vyřezávaly se do nich figury. To dělali nejen staří Slované, také Germáni své podpěrné sloupy zdobili figurami svých bohů a hrdinů. Jeden z prvních dokladů, že se dřevěné plastiky vzniklé ořezáváním, osekáváním či dlabáním začaly označovat jako sochy, ačkoli už neměly nic společného se sochami původními, tedy s podpěrnými sloupy, najdeme u Jana Amose Komenského. Pokud jde o původ starého slovanského socha, není úplně jasný. Asi souvisí s litevským šaká, větev.

Jako směšné nám dnes může připadat, že prvním umělcům či řemeslníkům, kteří se tvorbou soch zabývali, dnešním sochařům, se říkalo rypáci. To proto, že se rýpali ve dřevě.