Sendvič je spíš než konkrétní jídlo určitá forma jídla. Dva plátky nějakého pečiva, obvykle bílého chleba nebo třeba veky či rohlíku, mezi něž je vloženo nějaké další jídlo: plátek šunky, kousek masa, něco vajec natvrdo, zelenina nebo třeba tohle všechno dohromady a k tomu ještě sardinka… Mezi dvěma plátky pečiva může být cokoli a pořád se to bude jmenovat sendvič.

Méně známý sendvič je technický termín. Sendviče jsou například desky lepené střídavě z rovných a vlnitých lepenek. Sendvič je také vozovka s krytem o dvou vrstvách štěrku vzájemně spojených živicí. Stavbaři znají sendvičové panely, tedy stěnové panely složené z vrstev různého materiálu, sendvičový dům je vícepodlažní budova, v jejímž vnitřním uspořádání se opakuje skupina dispozičně nestejných podlaží.

Sendvič, jak ten k jídlu, tak ten technický, je zkrátka něco složeného z několika vrstev, a ty vrstvy jsou z různého materiálu. Technické sendviče získaly své pojmenování podle sendvičů jedlých.

Pojmenování sendvičů určených k jídlu je úzce spojeno s jejich vznikem, nebo řekněme přímo vynálezem. Došlo k tomu v Anglii v 18. století v domácnosti jistého lorda – některé prameny říkají earla, hraběte – jménem John Montagu. Tento lord nebo prostě šlechtic byl náruživý hráč karet, v některých knihách se píše, že bridže. Hrál karty pořád, od rána do večera, jen kvůli jídlu se od nich musel odtrnout. Takové prostoje mu velmi vadily, a tak naléhal na svého kuchaře, aby s tím něco udělal. A ten udělal: vymyslel sendviče, jak je známe dnes. Jíst takové jídlo a současně hrát bridž se dá velmi pohodlně. Dokonce si člověk sendvičem ani neumastí prsty, a tak i karty zůstanou čisté. Takový vynález by  zasloužil nějaké významné ocenění, možná dokonce pomník.

A to se opravdu stalo, sám jazyk takový pomník postavil, nová forma jídla byla totiž pojmenována po svém tvůrci. Nikoli ovšem po kuchaři, ale po jeho zaměstnavateli, náruživém hráči karet. Ten pán se celým jménem jmenoval John Montagu, lord of Sandwich, tedy pán ze Sandwiche.