Tady budeme chvilku snít. Povíme si pár vět o jazykovém zákulisí slova sen a výrazů s ním příbuzných a také vyřešíme záhadu bezesné noci. Slovo sen má podle Slovníku spisovného jazyka českého celkem pět významů, ocituji v této chvíli jen první čtyři, abych řešení zmíněné záhady neprozradil příliš brzy.

Sen tedy je za prvé: „vybavování představ a prožívání dějů ve spánku; představy nebo děje ve spánku“. Za druhé, říká slovník, je sen „výtvor obrazotvornosti, neskutečná a obyčejně krásná, prchavá představa, iluze, vidina, přelud, snění, blouznění“. Třetí význam slova sen slovník uvádí takto: „nesnadno uskutečnitelná nebo dostupná tužba, touha, toužebné přání, plán,“ a konečně za čtvrté je sen „něco velmi krásného, prchavého“. Druhý, třetí a čtvrtý význam slova sen vychází z významu prvního. Sen byl původně to, co nám zdá v době, kdy spíme. Slovo sen je všeslovanské a má příbuzné i v dalších indoevropských jazycích. Ve staré angličtině bylo slovo swefn, ve staré irštině výraz súan a v latině se snu říká somnus. Méně viditelně, ale podle odborníků zcela průkazně do indoevropského příbuzenstva snu patří i řecké hypnos. Indoevropský kořen všech těchto slov byl supno- či suepno.

Čeští příbuzní slova sen jsou snít, snový, snění, snivý, snílek, vysnít si, zasnít se a také bezesný. A jsme u slíbené záhady bezesné noci. Jak všichni víme, bezesná noc není, jak by se mohlo zdát cizinci, noc, kterou jsme prospali beze snů, aniž jsme měli jakýkoliv sen, tedy ony podle slovníku „představy a děje ve spánku“. Nocí, kdy se nám nic nezdá, je mnoho, mnohým se většinu nocí nezdá nic a jsou i lidé, kterým se nikdy nic nezdá, přesto o těchto nocích beze snů neříkáme, že jsou to noci bezesné. Bezesná noc je v češtině jednoznačně noc, kterou jsme probděli, noc, kdy se nám nepodařilo usnout nebo kdy jsme nemohli jít spát.

K vysvětlení záhady nám pomůže, když se podíváme na pátý význam slova sen uvedený ve Slovníku spisovného jazyka českého. Stručně a jasně se tam, s poznámkou, že jde o knižní význam, říká: spánek. Ano, slovo sen kdysi znamenalo spánek, v praslovanštině měli naši předkové pro spánek a sen jedno slovo. A slovní spojení bezesná noc je vlastně vzpomínka na dávný význam slova sen. Ostatně není to vzpomínka jediná, když o mrtvém řekneme, že dávno spí svůj věčný sen, máme také na mysli spíš spánek, a ne nějaké vidiny.

K vyčerpáni tématu je třeba dodat, že skráním se říká spánky, protože zpravidla spíme na boku, tedy skráněmi na polštáři, a že úsloví usnout spánkem spravedlivých je biblické, pochází z Knihy přísloví.