Rok je slovo pozoruhodné například tím, že se vyskytuje pouze v češtině a v polštině. Ale ještě pozoruhodnější je jeho původ.

Vzniklo ze slovesa říct, takže do jeho velmi blízkého příbuzenstva patří nejen výrazy výročí a výroční čili opakující se po roce, ale také slova výrok, úrok, rokovat, odročit a rovněž výrazy obročí, vyjednaný důchod, a obrok, denní dávka ovsa pro koně. Tato významově vzdálená slova vzájemně souvisejí právě přes sloveso říct. Slovo rok totiž nejdříve označovalo lhůtu při právním jednání. Jakoukoli lhůtu, lhůtu jakékoli délky. Podstatné bylo, že šlo o vyřčenou lhůtu, o lhůtu, která se řekla. Do té a té doby bude dluh splacený, řeklo se, a tento výrok o lhůtě byl rok. Protože ale lhůty se nejlépe počítají od jara do jara či od zimy do zimy, lhůty bývaly velmi často dvanáctiměsíční, a slovo rok se tedy vžilo jako označení časové jednotky 12 měsíců.

Sloveso rokovat pak nejprve označovalo soudní jednání, při němž se určovaly lhůty, tedy roky; když se lhůty odkládaly, odročovalo se. Obrok a obročí byly sjednané, řečené dávky. Řeklo se, že úředník nebo kůň dostanou tolik a tolik. Podobně vzniklo i slovo úrok – šlo o placení ve smluvené čili vyřčené lhůtě.

A když mluvím o roce, měl bych říct něco také o úsloví jednou za uherský rok, které znamená za dlouho, eventuálně nikdy. Pochází z 18. století z dob válek s Turky. Tehdy byli čeští vojáci najímáni na službu do Uher, do dnešního Maďarska, údajně na jeden rok, ale tato lhůta se velmi často výrazně prodloužila.

Často na doživotí.