Nejprve řeknu, že rajče, přesněji rajče jedlé, je oficiální pojmenování této rostliny. Není to tedy, jak si mnozí myslí, jen hovorová varianta správného názvu rajské jablko. Latinsky se rostlina nazývá Solanum lycopersicum. Solanum  – říká se tak nejen rajčatům, ale všem lilkovitým, tedy i lilkům a bramborám –  je latinsky útěcha a solor znamená činím snesitelným. Toto pojmenování tedy pochází z dob, kdy se věřilo, že lilkovité jsou léčivé. Slovo lycopersikum v překladu znamená vlčí broskev, ovoce pro vlka. Rajče, jak vidět, nebývalo běžnou součástí lidské potravy.

Ale pojďme do češtiny, ke zjevné souvislosti rajčat s rájem. Ta souvislost patrně vznikla v němčině, tam „asi nějaký nadšený pěstitel“, jak píše Václav Machek ve svém slovníku, tuto rostlinu podle jejích, jak soudil, rajských vlastností nazval Paradiesapfel, což si Češi doslova přeložili jako rajské jablko a Slováci jen tak halabala přizpůsobili na paradajky. Německé pojmenování ráje slovem Paradies do němčiny přešlo přes latinu z řečtiny, kde paradeisos znamenalo nejen ráj, ale i zahradu. Spojení mezi rajčaty a rájem tedy není v tom, že by se snad někdo domníval, že rajčata jsou ta jablka, která biblická Eva přes zákaz ochutnala v zahradě Eden, které se česky říká ráj. Tuto teorii jsem kdysi kdesi četl, ale není pravdivá už proto, že tvůrci Starého zákona žili v oblastech, kde tato americká rostlina v jejich době nerostla a růst nemohla.

Mimochodem: z němčiny přeložený název rajské jablko v češtině vytlačil dřívější název, který byl také přeložený, ale z italštiny. Staří Češi původně rajčatům říkali zlatá jablka, což byl překlad italského pomidoro či pomodoro. Italské slovo pak v podobě pomidor přešlo například do ruštiny.

Slýcháme však ještě další pojmenování rajčat, totiž tomáty, které se vyskytuje především v podobě přídavného jména tomatový. Známe rybičky v tomatě či v tomatové šťávě, tedy v protlaku z rajčat. Na jídelních lístcích bývá i tomatový salát. S tomatem jsme se dostali k původnímu pojmenování této rostliny. Staří Aztékové ji říkali tomatl či tumatl, což přejali Španělé, kteří rostlinu původně jen jako okrasnou do Evropy přivezli. Říkali ji tomate. To pak přejali Francouzi (tomate), Němci (Tomate), Angličané (tomato) i Rusové (tomat). Až později vznikly všechny ty Paradies, paradajky, pomidory, zlatá a rajská jablka.

Ale nesmím zapomenout na kečup, dnes v češtině nejpoužívanější pojmenování rajského či rajčatového protlaku. To slovo k nám nepochybně přešlo z angličtiny, kde se čte kečap a znamená tam protlak vůbec, nejen z rajčat, ale i z jiné zeleniny, případně z hub. Na otázku, jak se to exoticky znějící slovo dostalo do angličtiny, odpovídají etymologické slovníky různě. Ten starší – Holubův a Lyerův – tvrdí, že je to původně malajské slovo, ten novější, jehož autorem je Jiří Rejzek, říká, že možná jde o čínské slovo ketsiap, rybí omáčka, nebo snad o indonéské ketjap, sojová omáčka. S rajčaty tedy toto patrně asijské slovo nemá původně nic společného, ostatně samotná rajčata nemají nic společného s Asií. Pocházejí z Ameriky, přesněji z Mexika a z Peru.

Na závěr vyprávění o rajčatech si povězme o samotném českém slově ráj, i jeho zákulisí je totiž zajímavé. Václav Machek ve svém slovníku píše: „Slovo… bylo jistě již u pohanských Slovanů… lze míti za to, že pohanští Slované tím slovem označovali blažené obydlí (sídlo) bohů vyšších (nižší démoni sídlili v stromech, vodách atd.), do něhož se po patrně dostávali po smrti i velmožové, hrdinové a jejich ženy… Konkrétní představa o blaženosti jako hojnosti všeho činí pravděpodobným, že ráj je přejato z Íránu…“ Tolik Václav Machek, jehož překvapivé tvrzení, že všeslovanské slovo ráj pochází až z exotických íránských jazyků, přejímají i současní etymologové. Jeden z nich, Jiří Rejzek, však kromě toho upozorňuje i na možnost, že by slovo ráj mohlo souviset s českým roj, které původně znamenalo vodní proud. Souvislost ráje a vodního proudu Rejzek vidí ve staré slovanské představě, že sídlo mrtvých se nachází pod vodou.