Slovníky vydané za komunistů výraz papaláš neuváděly, slovník Co ve slovnících nenajdete, vydaný v 90. letech, papaláše má. Což je paradoxní, to slovo se podstatně víc používalo za komunistů než dnes; já jsem dokonce naivně soudil, že s koncem komunismu zmizí z našeho jazyka kromě mnoha jiných i výraz papaláš. Bohužel, slovo papaláš žije, protože nevymřeli papaláši a jejich papalášské chování.

Zmíněný slovník výraz papaláš definuje jako expresivní hanlivé označení vyššího veřejného činitele, Dušan Šlosar v knížce Jazyčník, píše, že papaláš je „posměšný název pro povýšeného, neoblíbeného vyššího funkcionáře“. Já bych dodal, že k tomu, abychom politika označili za papaláše, by ještě mělo být přítomno zneužívání postavení. Takové to nestydaté ježdění za soukromými záležitostmi se zapnutým majáčkem na služebním autě. Nebo kupování pozemků, o kterých díky své funkci jen já vím, že za pár měsíců získají na ceně. Nestydatost je důležitá, papaláš se nestydí; on neví, co to je.

Někteří se při pátrání po původu slova papaláš zastavili u výrazu papacha. Papachy, tedy vysoké kožešinové čepice, s oblibou nosili ruští papalášové a někteří naši se po nich opičili. Výraz papacha se do ruštiny dostal z turkotatarských jazyků, snad prý z ázerbájdžánského papach.

Dušan Šlosar v už zmíněné knížce Jazyčník vysvětluje vznik slova papaláš jinak, pravděpodobněji. Říká, že přípona –áš ukazuje na slovenský původ tohoto slova a připomíná, že za první republiky ve slovenštině existovalo slovo argaláš jako pejorativní pojmenování představitele agrární strany. Podle vzoru argaláš, říká jazykovědec, vznikl současný papaláš. Na otázku, co znamená základ pap-, má jazykovědec dvě možné odpovědi. Snad prý je to počátek slova papulovať, tedy naprázdno mluvit, možná – méně pravděpodobně – tu hrálo roli slovo papagaj, tedy papoušek, a to by také souviselo se žvaněním.