Padouch je dnes běžná nadávka: ničema, bídák, lotr, darebák, také „podlec“, jak se píše ve Slovníku spisovného jazyka českého. Je to prostě špatný člověk.

Původně však možná šlo o ničemu specifického, o člověka odsouzeného k smrti na šibenici a pak tohoto trestu zbaveného, možná omilostněného, možná jen z technických důvodů nepopraveného, v každém případě od šibenice „odpadnutého“. Podle jiného vysvětlení se však padouch neříkalo onomu od šibenice odpadnutému ničemovi, ale jeho dětem. Ty byly potomky odpadnutého, tedy padouši. Zajímavé určitě je, že tehdejší spravedlnost se na ně dívala, jako by také něco provedli, měli méně práv. Podobně jako před takovými padesáti lety u nás děti fabrikantů. Musím ještě dodat, že dnešní etymologové nevylučují ani možnost, že slovo padouch vzniklo stejně jako spojení padlá dívka. Padouch byl prostě ten, kdo mravně upadl, a s odpadnutím od šibenice to nemělo nic společného.

Podle některých odborníků do příbuzenstva slova padouch patří nadávka, která byla velmi populární za první republiky především v trampském prostředí. Paďour říkali trampové těm výletníkům či turistům, kteří si na rozdíl od nich do přírody tahali různé komfortní a pohodlí přinášející předměty. V levicovém tisku se pak paďour říkalo všem, pro které existovaly slušnější výrazy šosák, maloměšťák, buržua.  Názory na to, jak nadávka paďour vznikla, se různí. Jedni říkají, že je to expresívní obměna slova padouch – paďour byl ještě odpornější padouch. Podle jiných odborníků tu jde rovněž o expresívní obměnu, ale slova padavka, které se používá jako označení fyzicky slabých a nešikovných lidí. Paďour byl mimo jiné fyzicky nedostatečný. A třetí teorie říká, že by tu mohlo jít o obměnu výrazu pazour. Slovo pazour, zhruběle označující zvířecí prst s drápy, se bůhvíproč také užívá jako nadávka.