Výraz mizina se v našem jazyce vyskytuje především ve spojeních se třemi slovesy. Na mizinu můžeme přijít, na mizinu nás někdo či něco může přivést a na mizině pak můžeme být. Ve všech těchto spojeních znamená slovo mizina totéž, je to, jak píše Slovník spisovného jazyka českého, nouze, bída, zkáza, záhuba, úpadek. Když jsme přišli na mizinu, upadli jsme v bídu, když nás něco přivedlo na mizinu, uvrhlo nás to do záhuby, když jsme na mizině, nemáme nic. Přesněji řečeno nemáme nic materiálního, peníze, auto, dům. Pokud ztratíme rodinu či přátele, tento stav spojením „být na mizině“ neoznačujeme.

Etymologové neshodnou ani v tom, jestli je mizina výraz přejatý nebo domácí. Václav Machek ve svém slovníku píše, že slovo mizina je přejaté a že pochází od staročeského mizera, tedy bída, které k nám přišlo „skrze školy“, jak doslova píše Machek, přímo z latinského miseria, bída, neštěstí, utrpení, útrapa, žalost. V latině byla i slova miser, bídný, ubohý, žalostný, miserabis, politováníhodný, miseror, litovat, miseratio, politování, soucit, soustrast. Ze staročeského mizera, bída, máme v současné češtině slova mizerný, tedy špatný, nehodnotný a bezvýznamný, mizérie, tedy bída a nízká úroveň, a také nadávku mizera, která původně znamenala chudák, chudý člověk, člověk v bídě, jedním slovem bídák.

            Podle současného etymologa Jiřího Rejzka je to všechno až na jednu výjimku pravda. Výrazy mizera, mizerný, mizérie opravdu pocházejí od zmíněných latinských slov. Jen mizina s tím vším nemá nic společného. Není to prý přejaté slovo, pochází ze slovesa mizet. Když jsme na mizině, ztratil se nám, zmizel nám majetek.