Malovat můžeme obrazy, malovat můžeme na sklo nebo třeba byt, malovat lze čerta na zeď, ale i krásnou budoucnost. Ženy se mohou namalovat, eventuálně i zmalovat, zmalovat však můžeme také někoho holí na zádech. Pomalovat můžeme čistou zeď ošklivými obrazci, přimalovat můžeme fousy politikovi na plakátě, zamalovat, případně přemalovat můžeme nápis, který se nám nelíbí… Do příbuzenstva všech těchto krásných českých sloves patří i slova malíř, malovaný, malba, malebný, malůvka, omalovánky.

Krásná ta slova jsou nepochybně, česká však v pravém slova smyslu nejsou. Jsou to výrazy vyskytující se v několika slovanských jazycích, ale slovanský původ nemají. České malovat, slovenské malovať, polské malovač, z něhož je ruské maleváť, i slovinské, srbské a chorvatské malati jsou výrazy převzaté z němčiny. Jde vlastně o přizpůsobené německé sloveso malen, které vzniklo ze středohornoněmeckého mal, skvrna, znamení. Do příbuzenstva patří i staré gótské meljan, tedy psát.

Všechna tato germánská slova mají indoevropský původ, vycházejí z kořene mel-, který měl význam tmavý, černý. Z tohoto kořene pochází v několika jazycích pojmenování různých barev, například řecké mélas, černý, latinské mulleus, purpurový , lotyšské melš, fialový, a také pojmenování některých ovocných plodů; do příbuzenstva patří například původem řecká moruše a také všeslovanská malina. Takže slova malovat a malina jsou příbuzní, přičemž malovat je sloveso německé.

Toho, komu by německý původ slova malovat snad vadil a chtěl by se utěšit tím, že aspoň slovo kreslit, které má podobný význam, je české, bohužel musím také zklamat. Ani slovo kreslit není české, je stejně německé jako sloveso malovat. Přejali jsme ho sice za obrození, na počátku 19. století, z polštiny, ale polské kreslic je od podstatného jména kresa, čára, které se do polštiny dostalo z němčiny – na počátku je podstatné jméno Kreis, tedy kružnice.