Věc rozbitá na maděru je rozbitá úplně, docela, totálně, jiným slovem napadrť. Co se rozbije na maděru, už se nedá sestavit dohromady, je to zničené definitivně. Pokud se podíváme do Slovníku spisovného jazyka českého, abychom svůj názor na význam tohoto slova ověřili, s údivem si přečteme, že význam „zcela, úplně, napadrť“ tento slovník u hesla maděra uvádí až jako čtvrtý.

První tři uvedené významy slova maděra navíc zjevně nemají nic společného s významem, v němž tohle slovo dnes používáme především. Maděra je totiž za prvé „vysoká čepice“, za druhé „český lidový kolový tanec (jeden z předchůdců polky)“ a za třetí „expresivně nemotorný, slabý nebo přihlouplý člověk, tvor“. V Machkově slovníku se ještě dočteme, že maděra se v 16. století říkalo i určitému druhu mincí. Takže významů slova maděra je dokonce pět.

Maděra je slovo zvučné, výrazné a původ takových slov nás přitahuje víc než původ slov jiných. I Karel Čapek, z jehož sloupků Ze života slov publikovaných v Lidových novinách ve 30. letech 20. století tu často cituji, se o původ maděry zajímal. „Neznamená naše ,na maděru´ něco jako ,na maďarský způsob?“ ptal se Čapek.

Maděra nebo přesněji řečeno maděry skutečně s Maďarskem a Maďary souvisejí, ale jen ty, o jejichž existenci jsme nevěděli do chvíle, než jsme se podívali do slovníku. Maďěra jako pokrývka hlavy byla vysoká čepice, která se k nám dostala z Maďarska, tanec maděra byl tanec původem uherský a maděra byl v Uhrách používaný peníz. Ano, Maďarsku se dříve říkalo Uhry podle latinského Hungaria, tedy „země v níž žijí Hunové“. Což bylo velmi nepřesné. Kdysi římská provincie Pannonie sice byla v 5. století podmaněna mongolskými Huny, ale pak sem přišli ještě západogermánští Ostrogóti, v šestém století turkotatarští Avaři a po nich v devátém století odněkud z oblastí za Uralem ugrofinští Maďaři, jejichž potomky jsou Maďaři současní. Jejich jméno se vykládá z ugrofinského základu

mogy-, člověk.

Že by snad to, co je na maděru, bylo nějak speciálně maďarsky rozmlácené, si pokud vím odborníci nemyslí a ani nikdy nemysleli. Někteří hledali souvislost s maděrou jako tancem. Maděra byl tanec divoký, hodně se při něm pilo, takže tanečníci maděry bývali opilí na maděru. A ze rčení „opilý na maděru“ prý vznikla i slovní spojení rozbitý na maděru, zničený na maděru.

Podle Václava Machka však maděra jako padrť nemá s Maďarskem nic společného.  Naopak má mnoho společného právě s padrtí. Maděra je podle etymologa zkomolenina původního slova paděra, které mělo stejný význam a které vzniklo stejně jako výraz padrť ze slovesa drtit. Co je na maděru, na paděru, napadrť, je zcela rozdrcené. Dodejme, že Jiří Rejzek, autor zatím posledního našeho etymologického slovníku, neuvádí ani jeden z těchto výkladů původu slůvka maděra a jen suše konstatuje: „Nejasné.“