Nad slovem líčení nás může napadnout otázka: Má líčení ve významu soudní přelíčení něco jazykově společného s líčením jako kosmetickým úkonem? Odpovím, že má, ale na další otázku, jestli jsou tato dvě líčení příbuzná také s líčením na zvěř a s kladením léček vůbec, musím odpovědět záporně, přestože souvislost dámského líčení s kladením léček mužům se zdá být evidentní.

Soudní a kosmetické líčení pocházejí ze starého slovanského líce, tedy tvář. Souvislost mezi líčením kosmetickým a tváří je zřejmá. Líčení soudní, tedy přelíčení, pak ukazuje nebo by mělo ukázat pravou tvář, pravou líci, nějakého činu. K tomu jsou někdy třeba i předměty doličné. A když líčíme nějakou příhodu, popisujeme vlastně skutečnou tvář, líci,  události.

Ze starého a původem nejasného slova líce pocházejí i výrazy obličej, tedy „obě líce“, políček, rána po líci, sličný, tedy osoba pěkných lící, a také přídavné jméno rozličný čili mající různé podoby, různé tváře, líce.

A jak je to s líčením na zvěř eventuálně na muže? To souvisí s praslovanským kořenem lek-, ohýbat, které je také ve slově luk. Při líčení na zvěř se ohýbaly – jako luk – různé klacky a větve, aby se tak vyrobila léčka. Do příbuzenstva tohoto líčení patří kromě luku i slova křivolaký, proláklý, loukoť, proluka a snad i sloveso lekat se, vlastně uhýbat, utíkat před nástrahami, před nalíčenými léčkami, bát se léček.