Říct, že někdo čte levity, neznamená, že by se skutečně cosi četlo z nějaké knihy, eventuálně z jiného textu. Když někdo někomu čte levity, něco mu vyčítá, za něco ho kárá, eventuálně mu přímo nadává. Ale dělá to zpaměti. Takže tu máme vlastně dvě záhady. Za prvé, proč se kárání a výčitkám říká ničemu nepodobným slovem levity, a za druhé, proč se říká, že se levity čtou, když se nečtou.

Musíme začít v Bibli, ve Starém zákoně. Jeho součástí je Třetí kniha Mojžíšova, která obsahuje především různé předpisy a pravidla týkající se nejen různých náboženských praktik, ale i obyčejného, praktického života starých Židů. Zde bylo například psáno, že se nemají jíst prasata ani velbloudi, králíci a zajíci. Nad zachováváním pravidel a předpisů obsažených ve Třetí knize Mojžíšově bděli Levité, což byl starý židovský rod odvozující svůj původ od Jákobova syna Leviho. Příslušníci rodu Levi, Levité, byli tradičně strážci jeruzalémského a dalších chrámů, vykonavateli rituálních obřadů a obětí. Levité se Třetí knihou Mojžíšovou hodně zabývali, četli z ní, citovali z ní, a tak je logické, že se této součásti Starého zákona začalo podle rodu Levitů říkat Leviticus.

Slovní spojení číst levity ve významu karát někoho za něco však nevzniklo v dávných starozákonních dobách, toto spojení je o něco mladší, má původ v osmém století po Kristu ve francouzských, přesněji lotrinských Métách. Tam se v té době stal biskupem jakýsi Chrodegang, což byl muž, kterému se velmi nelíbily poměry v tehdejší církvi a rozhodl se, že s tím něco udělá. Hlavně ho rozčilovalo, jak nevázaně a nezbožně se chovají jeho řekněme podřízení, kněží v Métách. Takže jim zavedl opravdu tvrdý, dnes bychom řekli kasárenský režim. Kněží museli bydlet v jednom domě, museli společně jíst a spát a v určitých hodinách, denních i nočních, se společně modlit a dokonce i zpívat.

Kromě toho, a to se týká našeho čtení levitů či levit, se všichni métští duchovní museli každý den po ranní mši shromáždit před biskupem a vyslechnout si od něj nějaké to aktuální připomenutí, napomenutí či pokárání. K čemuž biskup Chrodegang často používal citáty ze Třetí knihy Mojžíšovy, zvané Leviticus. Biskup zkrátka každé ráno četl Leviticus, četl levity. Káral podřízené pomocí knihy Leviticus.