Slovo banka pochází z italštiny, jenže výraz banca v italštině znamená – lavice. Abychom si tuhle záhadu vysvětlili, musíme se podívat do historie bankovnictví.

Když v italských středověkých městech povolání pěnězoměnců vznikalo, neprovozovalo se v honosných mnohapatrových palácích z mramoru, ale na veřejných prostranstvích, na tržištích pod širým nebem. První bankéři si svůj obchod rozložili prostě na lavici, italsky banca, což je slovo, které pochází ze starého germánského bankiz, lavice.

Už první bankéři občas zkrachovali, to k jejich povolání patří od počátku. Když se to stalo, penězoměnci na znamení, že jsou v platební neschopnosti, svou lavici na tržišti zlomili. A protože zlomená lavice se italsky řekne banca rotta, vzniklo nejprve v němčině a odtud i v češtině slovo bankrot, které používáme dosud, aniž známe jeho doslovný význam.

Přes lavici do příbuzenstva výrazů banka a bankrot patří i slovo banket. Tento výraz k nám sice přešel z francouzštiny, ale původ má rovněž v italském banca, lavice. Jídlo a pití se na prvních banketech rozkládalo na lavicích. Slovo banket se dříve používalo i ve významu našeho dnešního pangejt. Jako banket se označoval malý násep vedle silnice, který měl tvar jakési lavice. Až později toto pojmenování přešlo na celý příkop u silnice.

A poslední příbuzný banky – a tedy i bankrotu, banketu a pangejtu – původem německý panchart nebo jeho varianta parchant. Středohornoněmecké banchart vlastně znamenalo dítě zplozené na lavici – lavice se v tomto předchůdci němčiny řekla banc –, tedy ne v řádném manželském loži. Dnes výrazy panchart a parchant používáme jako obecné nadávky a už málokdo ví, že i v češtině ta slova označovala nemanželské dítě. A ještě méně lidí tuší, že by parchant mohl mít něco společného s bankou.