Najde se asi málokdo, kdo by nerozuměl slovnímu spojení „hoří mu koudel“, eventuálně „hoří jim koudel za patami“. Také u zadku koudel hořívá. Když někomu hoří koudel, je v nesnázích, v úzkých, v nebezpečí, a to v nebezpečí bezprostředním. Co je ale ta koudel, ví už méně lidí. Určitě instalatéři a také my, kteří si občas kapající vodovodní kohoutky opravujeme sami.

Pro ostatní Slovník spisovného jazyka českého říká, že koudel jsou „odpadová vlákna vyčesaná při úpravě lnu, konopí, juty apod.“. Slovník neříká, co jsem naznačil, že koudel se používá jako těsnění, například při vodovodních instalacích. Také provázky se z koudele dělají. Koudel se dříve používala mnohem víc než dnes. Jak víme z písničky, koudelník bývalo dokonce samostatné povolání, a to zdá se povolání výnosné, koudelníkův syn z Kutné Hory měl v Praze tři domy. Koudelník ale nebyl výrobce koudele, jak jsem si i já donedávna myslel, ale obchodník s koudelí.

O zákulisí tohoto slova odborníci vědí jen to, že je to slovo všeslovanské a že snad souvisí se slovy kudrna, kadeř a možná i s výrazem chundel. O původu spojení „hoří mu koudel“ se toho ví víc.

Koudelí se odjakživa utěsňovalo. Dnes vodovodní instalace, dříve například také spáry mezi trámy dřevěných domů. A právě z použití koudele jako těsnění mezi trámy chalup vzniklo naše slovní spojení. V zimě se topilo v pecích, které ovšem nebyly postaveny podle bezpečnostních předpisů, jak je známe dnes, takže se stávalo, že v blízkosti pece koudel ve stěnách začala doutnat.

Když doutnala koudel, o požáru se ještě nedalo mluvit, ale vážné, bezprostřední nebezpečí katastrofy tu už bylo. Někteří říkají, že koudel se jako těsnicí materiál používala u dřevěných staveb mimo jiné právě i z tohoto důvodu. Měla nejen těsnit, ale i signalizovat blížící se požár. Dnes bychom řekli, že koudel sloužila jako čidlo.

Dočetl jsem se ale i o dalším možném vysvětlení našeho spojení. Koudelí se utěsňovaly i koule ve starých kanónech, a když při neodborné manipulaci tato koudel začala hořet, také to signalizovalo vážné nebezpečí, v tomto případě výbuchu děla.

Čímž jsem téma koudel ještě nevyčerpal, budu ještě pokračovat vyprávěním o výrazu stop, v jehož jazykovém zákulisí se koudel také vyskytuje.

Když řekneme nebo když nám dopravní značka řekne stop, je to výzva k zastavení. V telegrafním jazyce stop znamená tečku. Oba tyto významy má slovo stop už v angličtině, odkud k nám přišlo. Tam ale tímto slovem říkají nejen tečce telegrafické, ale i té obyčejné, co stojí za každou větou psaného textu. Kromě toho je v angličtině stop také zastávka, přerušení, překážka, odpočinek, fotografové tak říkají cloně a hudebníci klapce nástroje. Sloveso stop tam kromě zastavit, zadržet, zahradit znamená také potlačit a ucpat.

            A právě s významem ucpat se dostáváme k avizované koudeli. Tu používali  k ucpávání lecčeho nejen naši předkové, tak se koudel v Evropě používala všeobecně. A z pojmenování koudele podle jedné z teorií vzniklo anglické a dnes i naše slovo stop. Řecky se koudel řekla styppe, což se pak v latině změnilo na stuppa. Ze stuppa pak ve vulgární, tedy mluvené, latině vzniklo sloveso stuppare, ucpávat koudelí, později prostě jen ucpávat. A toto slovo přejali z latiny Germáni, takže v dnešní němčině existuje sloveso stopfen, v holandštině stoppen a v angličtině stop, která všechna znamenají ucpat. Z významu ucpat se pak sloveso stop rozšířilo i na obecnější zastavit.