Slova kočárek, kočár, kočí a kočování jsou už na první pohled příbuzná. Mají první tři hlásky shodné a hlavně všechna jsou z jednoho oboru, z dopravy. Kočárek, pojmenování vozíku k vožení malých dětí nebo panenek, je zdrobnělina kočáru, což je „pohodlný, obyčejně krytý povoz k dopravě osob, tažený koňmi“. Kočí je muž, jehož zaměstnáním je řídit kočáry a koňské potahy vůbec. Kočování pak zřejmě souvisí s ježděním na vozech, mimo jiné v kočárech, protože slovo kočovat slovník vysvětluje jako „střídat bydliště, stěhovat se z místa na místo“.

Všechno, co jsem řekl, vypadá velmi pravděpodobně a většina z toho pravda je. Avšak ne všechno. Kočárek, kočár a kočí jsou skutečně z jedné jazykové rodiny, ale slova kočovat, kočování a kočovník s nimi nejsou příbuzná, jazykově s nimi nijak nesouvisejí.

Jak vznikla slova kočár a kočí, se neví moc dlouho. Až do 20. let 20. století naši odborníci souhlasili s Dobrovského teorií, že jsou to slova česká, která vycházejí z výrazu kotec. V roce 1925 však v časopise Naše řeč vyšel článek lingvisty Václava Ertla, v němž autor dokázal, že slova kočár a kočí jsou maďarského původu a že vznikla ze jména jedné maďarské vesnice.

Ta obec se jmenuje Kocz, leží mezi Rábem a Peští, nedaleko Komárna, a bývala velmi důležitou přepřahací stanicí na dostavníkové cestě z Vídně do uherské metropole. Z maďarštiny se slovo odvozené ze jména dopravně významné vesnice rozšířilo téměř do všech evropských jazyků – v polštině je výraz kocz, v srbštině a chorvatštině kòčija, v němčině Kutsche, v angličtině coach, ve francouzštině a španělštině coche… Všechna ta slova znamenají kočár. V češtině se nejprve říkalo kočí vůz a z tohoto spojení pak vznikla slova kočár a kočí – mimochodem, slovo v tomto významu, tedy vozka, vzniklo ze jména maďarské vesnice jen v češtině, ve všech ostatních jazycích se podle Kocze jmenují pouze povozy.

Tvrzení v předchozí větě jako by vyvracela existence anglického slova coach, které znamená trenér a které jsme do češtiny přejali v podobě kouč. Z něj jsme si pak utvořili výrazy koučování a koučovat. Trenér, kouč je přece něco jako kočí, koučuje neboli kočíruje mužstvo… Anglické coach skutečně vzniklo ze jména oné maďarské vesnice na dostavníkové cestě, ale kočím, vozkům se anglicky coach nikdy neříkalo. Z pojmenování coach ve významu kočár, dostavník a pak také autobus vzniklo v anglickém studentském slangu pojmenování nejprve soukromých učitelů a doučovatelů, později instruktorů a nakonec sportovních trenérů.

A  jak je to s původem výrazů kočovat, kočování a kočovník? Ta jsou ještě exotičtější než původem maďarské kočár, kočí a kouč. Naši předkové „kočovnická“ slova sice převzali za obrození, tedy v 1. polovině 19. století, z polštiny nebo z ruštiny,  ale tam vznikla z turkotatarského köč, které znamená putování, přesídlení.