Kdo je z něčeho jelen, je překvapený, vykulený, zmatený, úplně vykolejený. Jenže proč právě jelen má být symbolem zmatenosti a popletenosti? O tom se už v roce 1932 rozvinula delší debata v časopise Naše řeč. Ale než vás s výsledky té dávné diskuse seznámím, řekneme si něco o původu slova jelen.

Je to slovo všeslovanské, polsky se jelen řekne jeleń, rusky olén´, srbsky a chorvatsky jèlen. Podobná slova existují i neslovanských jazycích, v litevštině je élnis, v řečtině élafos, ve staré irštině elit, které znamená srnec, v arménštině se laň řekne ełn… To všechno pochází z indoevropského základu el-n či ol-n, což původně snad bylo pojmenování žlutohnědé barvy. O původu úsloví jsem z toho jelen tohle všechno ale nic neříká.

Ve zmíněné debatě v Naší řeči se objevily nejrůznější názory. Podle jednoho je v tomto případě slovo jelen překladem německého Hirsch, což je jednak jelen, jednak název fiktivního města, kterému my říkáme Kocourkov. Další tvrdili, že jde o maďarštinu. Maďarští vojáci v rakousko-uherské armádě – pověstně vyjukaní ve srovnání se světáckými Čechy – se hlásili slovem eljén, což znamená zde, a Češi si z toho udělali jelena. Jiní tuto – řekněme maďarskou – teorii vykládali vlastenecky. V rakousko-uherské armádě bylo povoleno hlásit se buď německým hier, nebo maďarským eljén, o Češích se předpokládalo, že se budou hlásit německy, to se jim ale nechtělo, a tak švejkovsky zvolili rovněž povolenou maďarštinu, na což prý jejich důstojníci koukali jako jeleni.

Věcnější účastníci diskuse mínili, že tu prostě jde o výraz štvaného jelena při honu. A další upozornili na podobnost slova jelen s významově skoro shodnými slovy janek a jelimánek.

Problém úsloví jsem z toho jelen však tenkrát v časopise Naše řeč zůstal nevyřešen. A pokud vím, není vyřešený dosud.