Husaři se dnes už vyskytují pouze v husarských kouscích, tedy ve slovním spojení husarský kousek. Je to odvážný, řízný, riskantní, divoký, bujný čin, takový, kterým byli proslulí vojáci zvaní husaři.

Úplně první husarské jednotky, jízdní vojsko, založil uherský král Matyáš Korvín v roce 1459. Od té doby se slovem husaři pojmenovávaly různé jezdecké jednotky v různých armádách, například v německé armádě byli husaři jako lehká jízda až do konce 1. světové války. Husaři se říkalo i neregulérním skupinám císařských vojsk za třicetileté války. Vždycky to byli vojáci na koních a jejich uniforma vždycky měla jakýsi maďarský ráz, byť to byli Němci, Rakušané či Češi. Husar psáno huszár je maďarské slovo a znamená „lehký jízdní voják v regionálním kroji“.

Maďarský původ slova husar zdánlivě vylučuje, co asi leckoho napadlo, že nějak souvisí s českým výrazem husa. Jenže v roce 1915 Národní listy přetiskly z Frankfurter Zeitung teorii, že slovo husar přešlo do maďarštiny ze slovanských jazyků a že to původně byla přezdívka chorvatských vojáků, kteří prý rádi kradli husy, jejichž krky jim pak čouhaly z toren.

V roce 1921 proti této teorii vystoupil v časopise Naše řeč přední český lingvista Josef Zubatý a předložil jiné výklady maďarského slova. Podle prvního běží o maďarskou číslovku dvacet, která zní húsz. Existoval prý starý uherský odvodní zákon, podle něhož byl každý dvacátý odvedenec automaticky dáván k jízdě, k husarům. S maďarskou číslovkou dvacet souvisejí i další teorie, které Zubatý neuváděl. Podle jedné každý šlechtic musel z dvaceti nevolníků jednoho uvolnit k husarům, podle další byl k husarům z vesnice odveden jeden voják na dvacet domů a podle poslední jde prý o starou husarskou zásadu, že za každého svého mrtvého kamaráda husaři pobijí dvacet nepřátel. Všechno to vypadá docela zajímavě a pravděpodobně, ale pravda to není, slovo husar s maďarským pojmenováním číslovky dvacet nesouvisí.

Dnes se za pravděpodobnější pokládá druhá Zubatého teorie, že totiž slovo husar do maďarštiny přešlo ze srbštiny, kde mělo význam lupič. Do jihoslovanského jazyka snad přešlo ze středověké latiny, kde se lupič, zbojník řekl cursarius, což pocházelo ze staré řečtiny. Stejný původ má i výraz korzár. Někteří odborníci říkají, že tu mohlo hrát roli i latinské slovo cursus, tedy běh – husar byl voják na běžícím koni.