Pokud něco děláme halabala, děláme to nepořádně, jen tak naoko, málo pečlivě, ledabyle. Můžeme jen tak halabala poklidit, můžeme halabala zašít díru na šatech a také my samotní, jak tvrdí Slovník spisovného jazyka českého, můžeme být takoví nějací halabala, tedy málo seriózní.

Význam krásného příslovce halabala je jasný. Ale kde vzniklo? Kdy vzniklo? Je české? Na všechny tyto otázky se pokusím odpovědět, ale jako tolikrát, nebude to odpověď jednoznačná. V Českém etymologickém slovníku Jiřího Rejzka se říká, že ve staré češtině toto příslovce znělo chalabala, eventuálně chalybaly. A že je to spojení typu čáry máry, v němž je druhá část rýmovou ozvěnou první. Dále autor upozorňuje na ruské nářeční slovo chalabalá nebo také chalachalá, které znamená uspěchaný, povrchní člověk, i na srbské a chorvatské hala, které znamená nečistota, špína, nepořádek, a na bulharské chála, což je pojmenování obludy způsobující vítr a bouři. Nakonec však Jiří Rejzek vyjadřuje názor, že české i ruské slovo ukazují nejspíš na zvukomalebné tvoření. Takže podle autora zatím posledního českého etymologického slovníku je slůvko halabala jakýmsi zvukovým vyjádřením ledabylosti, nepořádnosti a neserióznosti. O ledabylosti se mluví také v Etymologickém slovníku jazyka českého autorů Holuba a Kopečného. Přímo se tam tvrdí, že slůvko halabala vzniklo jako expresivní obměna příslovce ledabylo.

V Machkově Etymologickém slovníku jazyka českého se ale v náznaku dočteme, že naše halabala by nemuselo být české. Václav Machek totiž upozorňuje, že v jidiš, tedy v jazyce středověkých evropských Židů, existovalo velmi podobné spojení hakol bakol, které znamenalo všechno dohromady, bez výběru. Tedy „naházené jen tak halabala“.

Takže halabala je možná slovanské onomatopoické slovo, možná pochází z židovského jazyka jidiš. Ostatně, ono může platit obojí zároveň. V jazyce jidiš bylo až 20 procent slovanských slov.

Jenže je zde ještě jedna teorie, a ta s předchozími nijak nesouvisí. Našel jsem ji v knížce Maurové a Evropa, v doslovu, který pod názvem Arabská slova v češtině napsal Ivan Hrbek.  Cituji: „Muslimové se utíkají v těžkých chvílích k Alláhovi a říkají, že se uchylují alá báb alláh  – k bráně boží, tj. do jeho ochrany, takže se to slovo stalo výrazem fatalismu, bezstarostnosti; Provensálci je přejali ve formě alababala nebo á la babalá, ve smyslu bezmyšlenkovitě, nepořádně – a v češtině z toho máme překrásné slovo halabala.“  Já k tomu dodám, že skoro stejně krásné jako samotné slovo halabala mi připadá, kolik je různých možností, jak vzniklo,