Také toto heslo nevěnuji jen jednomu slovu. Budeme lenošit a polehávat po různých pohovkách, gaučích, otomanech a kanapích. A dojde i na čaloun.

S pohovkou je to jednoduché. Toto české pojmenování je od slovesa pohovět si, které vzniklo z hovět, což je slovo, které má dnes hodně významů; původní, ten indoevropský,  asi byl zachovávat klid. Ostatní pojmenování různých druhů nábytku, které nám slouží k odpočinku převážně vleže, jsou cizí, tedy přejatá.

Na výrazu gauč není ani trochu vidět, že by mohl být jazykově příbuzný s výrazem lokalita, ale je to tak. Do češtiny slovo přišlo z angličtiny, kde si do podoby  couche (vyslovováno kauč) přizpůsobili francouzské couche, lehátko, od slovesa coucher, lehat, které vzniklo z latinského collocare, ukládat. V základu slovesa collocare je locare, umístit, z něhož je zmíněné slovo lokalita. Mimochodem, do příbuzenstva gauče a lokality patří i zvolání kuš, kterým nepříliš zdvořile vyzýváme jinou osobu ke zmlknutí. Kuš je z francouzského couche, lehni, a původně to byl povel psům.

Také kanape má pozoruhodného příbuzného – komára,  řecky zvaného konops. Slovo kanape, které k nám přišlo přes němčinu a francouzštinu ze středověké latiny, má původ v řečtině, kde se konopeion říkalo lůžkům se sítí proti komárům. Musím ale dodat, že někteří badatelé tuto teorii pokládají jen za takzvanou lidovou etymologii a původ slova kanape hledají ve staré egyptštině, takže naše staré dobré kanape má možná hodně exotický původ.

Pojmenování otomanu je exotické určitě, a ještě k tomu vznešeně královské. Slovo otoman je vlastně jméno turecké dynastie Osmanů, která v Turecku vládla od 13. do 20. století. Osmanské Turecko ovšem bylo něco podstatně jiného než Turecko dnešní. Patřily do něho Arménie, Egypt, Krym, jednu dobu i Nové Zámky na Slovensku… Osmanská říše se jmenovala podle jména zakladatele tohoto rodu Osmana, což je turecká výslovnost tohoto jména. Arménsky se vyslovovalo Othmán, a tak v některých evropských jazycích se Osmanům říkalo Otomani a jejich říši otomanská. Otoman se jmenuje podle Otomanů, tedy Osmanů neboli Turků, protože tento typ pohovky či lehátka do Evropy přinesli Turci.

Všechny pohovky, o kterých jsem mluvil, mají společné to, že obvykle bývají čalouněné, tedy potažené „dekorační tkaninou“, jak se píše ve slovníku. Také slovo čaloun je přejaté, vzniklo ze jména francouzského města Chalons sur Marne, kde se takové tkaniny vyráběly. Pozoruhodné je, že toto pojmenování pro potahovou látku dnes existuje jen v češtině. Ve francouzštině ani v němčině, odkud k nám přešlo, už není.