Tento výraz dnes už nepatří do běžné české slovní zásoby. Přesněji řečeno, málokdo z nás ho běžně použije, cítíme ho jako něco zastaralého, možná umělého a literárního… Zvučné slovo vyšlo z jazykové módy. Přesto myslím většina z nás ví, o čem je řeč, když si přečteme, že panu starostovi na tohle nestačil fištrón nebo že podnikatel uplatnil svůj fištrón. Pan starosta neprojevil příliš velký důvtip a podnikatel měl chytrý nápad. Totéž se dočteme ve Slovníku spisovného jazyka českého, fištrón je „expresivně chytrost, důvtip, chytrý nápad“.

Jenže tento význam uvádí slovník až na druhém místě. Na prvním tu je, s poznámkou „zastarale“, rybí tuk. Ten rybí tuk, co jsme my neduživá dítka v padesátých letech musela povinně polykat doma, ve škole, na táboře… Pokud nemáte tuhle životní zkušenost, buďte rádi.

Pojďme raději k otázce, zda uvedené významy výrazu fištrón spolu souvisejí. Přesně tohle zajímalo už Karla Čapka. V lednu 1934 napsal v Lidových novinách: „Kulturní historikové by nám mohli říci, nebyl-li někdy snad prodáván rybí tuk čili Fischtran jako zázračný prostředek pro zvýšení inteligence, jak bychom mohli soudit podle rčení ,míti fištrón´.“

Odborníci etymologové mají dnes skoro za jisté, že výraz fištrón ve významu chytrost, důvtip, nápaditost opravdu pochází z německého slova Fischtran, což je složenina podstatných jmen Fisch, tedy ryba, a Tran, tedy rybí eventuálně velrybí tuk. Doslovný překlad německého Fischtran by tudíž byl rybí rybí tuk. Jiří Rejzek v nejnovějším etymologickém slovníku soudí, že  „význam důvtip snad podle jeho posilujících účinků“, ve slovníku Holubově a Lyerově se říká, že toto spojení posilujících účinků rybího tuku a důvtipu vzniklo žertem, a Václav Machek to ve svém slovníku podává vůbec nejsložitěji. Jde prý o znetvořené německé Verstand, tedy rozum, podle zvukové podobnosti žertem přikloněné k fištrón ve významu rybí tuk.

Také Pavel Eisner ve své knížce Čeština poklepem a poslechem uvádí, že původ našeho fištrónu ve významu důvtip pochází z německého Fischtran, ale upozorňuje na to, že „v němčině se slova Fischtran neužívá v tomto přeneseném významu“ a dodává: „Jeden z tisíce případů a příkladů, jak se přejaté slovo dovede osamostatnit.“

K tomu, že německé pojmenování rybího tuku dalo vzniknout vlastně českému pojmenování chytrosti, nepochybně přispělo i to, že čeština bůhvíproč spojuje slabiku fi- na počátku slova s chytrostí, důvtipem, nápaditostí. Skupina v češtině užívaných slov označujících chytrost a mazanost, která mají na počátku slabiku fi-,  je až nápadně velká. Filip neboli mít filipa, filuta čili chytrák, fiškus, také chytrák, i když původně lékař či léčitel,  dále filištín, i když bibličtí Filištíni nebyli nijak zvlášť chytří… Do této skupiny patří i slova fikaný, finta, finesa a fígl. A mohli bychom sem zařadit také slovesa fingovat a fintit se i podstatné jméno fikce. Proč si čeština fi- spojuje s chytrostí, opravdu nevím  – a pokud vím, nevědí to ani odborníci. Ale je to tak.