Dnešní význam slova dryáčnický vysvětluje Slovník spisovného jazyka českého jako „vychloubačný, křiklounský, šarlatánský“. Dryák, slovo, které mnozí chápou ve významu „odporný nápoj“, je podle téhož slovníku „lék, zvláště pokládaný za zázračný, ale také pochybné ceny, neúčinný“.  Dryáčník pak je prodavač, který dělá svému zboží, jak píše slovník, „nezřízenou“ reklamu, přičemž původní význam výrazu dryáčník je „prodavač léků zvaných dryáky“. Středověcí dryáčníci, současným slovníkem prostě lékárníci, se vyznačovali tím, že svým často neúčinným lékům dělali přehnaně hlučnou reklamu. Nic nového pod sluncem.

Zmíněná slova dnes užíváme i mimo oblast medicíny. Dryáčnická může být reklama na mobilní telefony, dryáčnicky, tedy chvástavě, křiklounsky, se může chovat nejen dealer, ale třeba i politik před volbami. Slova dryák, dryáčník a dryáčnický tedy dnes označují jevy záporné. Jejich minulost je však mnohem lepší, zcela seriózní.

Pocházejí z řečtiny, ze slova theriakos, které je od thér, zvíře. Theriakos, latinsky pak theriaka, znamenalo zvířecí lék, přesněji řečeno lék ze zvířecích jedů, tedy protijed. Theriakos se podával tehdy, když člověka kouslo zvíře, eventuálně uštknul had, ale zvířecí jedy používali i traviči. Ostatně podle pověsti si první theriakos někdy v 1. století před Kristem připravil pontský král Mithridates, což byl pán jednak učený, jednak dost krutý, takže se právem obával, že se ho někdo pokusí otrávit.

Postupně, už v latině, naše slovo rozšířilo význam a začaly se jím označovat nejen zvířecí protijedy, ale všechny zázračně působící léky. A také léky, o nichž se jen říká, že jsou zázračné. Odtud je už jen malý krůček k významu „pochybný, neúčinný lék“.

Zbývá odpovědět na otázku, proč se slovo dryák dnes používá převážně ve významu odporně chutnající tekutina. Středověké dryáky totiž byly odporné záměrně, byly připravené tak, aby nechutnaly zlým duchům v těle nemocného. Měly zlé duchy svou odpornou chutí vyhnat.