Zdá se evidentní, že slovo divadlo pochází od slovesa dívat se a že do blízkého příbuzenstva patří například výraz podívaná. Je to pravda a nezajímavě to vypadá jen na první pohled.

Nejprve o slovese dívat se. Je slovanské, ale ne všeslovanské, kromě češtiny existuje jen ve slovenštině a v lužičtině. Z toho odborníci usuzují, že u západních Slovanů, ale jen u nich, vzniklo z praslovanského diviti sě jako jeho varianta. Ostatně staročeské dívati sě mělo dva významy, jednak dívat se, jednak divit se. Takže do příbuzenstva slova divadlo asi patří nejen výrazy dívat se, podívaná a divák, ale i divit se, podivit se, udivit a také div a divný. Při hledání původu praslovanského diviti sě odborníci umějí dojít až k indoevropskému deiuos, z něhož pocházejí litevské dievas, které znamená bůh, a latinské divus, tedy božský. Indoevropské deiuos pak souvisí s dei-, zářit a z něj je například české den. Někteří odborníci ale spojení sloves dívat se a divit se odmítají a poukazují na indoevropský kořen dhei-, vidět, z něhož naše dívat se může pocházet přímo. Ale to jsme zabředli do velkých podrobností. Vraťme se k divadlu.

Češi slovo divadlo znají už opravdu velmi dlouho, skoro dá říct, že ještě déle než divadlo samotné. V každém případě, když naši předkové ještě na počátku 15. století řekli divadlo, mysleli tím něco jiného než my dnes. Například Padeřovská bible slovem divadlo označuje hrůznou podívanou na Kristovo umučení. Jan Hus zase používá spojení „hrozné divadlo“, když chce charakterizovat úpadek lidského těla při nemoci a ve stáří.  V českém překladu Kroniky trojánské se mluví o „přeutěšeném divadle“, čímž se říká, že na ozdobné zdi Priamova hradu bylo krásné pohledět.

Slovem divadlo se v češtině do 15. století označovaly neobvyklé podívané, ať už hrozné, nebo pěkné. Neobvyklou podívanou byla i taneční představení, rytířské turnaje, závody v lukostřelbě a také předvádění toho, čemu se v jiných zemích říkalo komedie nebo tragédie. A tak se slovo divadlo začalo používat také pro tyto akce či události, nejdřív pro všechny jmenované a postupně jen pro – dnes bychom řekli –  inscenace dramat. Slovo divadlo se pak stalo i pojmenováním míst nebo dokonce budov, kde se taková dramata, tedy divadla, provozovala. Na divadlo se chodilo do divadla. Ve významu pojmenování místa, slovo divadlo poprvé užil Jan Amos Komenský ve svém spise Brána jazyků otevřená.