Brusle je staré české slovo, i když v dnešní podobě ho uvádí až Jungmann na počátku 19. století. Brusle jsou, na rozdíl třeba od lyží, předmět velmi starý, člověk je zná odnepaměti, dokonce i mezi archeologickými nálezy z hodně dávných předhistorických dob se nacházejí kostění předchůdci našich bruslí. Říkalo se jim ale trochu jinak. Ten úplně pravěký název ovšem neznáme, ale víme, že před Jungmannem se bruslím říkalo kůsle, kosle, kasle, krusle, kraple, kluštky a jistě ještě lecjak jinak. Za nejstarší z těchto výrazů se pokládá slovo kosle, které se objevuje v Hosiově Kronice moskevské v roce 1590 a je známé také z polštiny.

Tohle slovo – a asi také výrazy kůsle, kasle, krusle a snad i kraple – má souvislost s přídavným jménem kosý. Kdo jel na bruslích, kolébal se, staročesky koslal se, jeho pohyb nebyl přímý, ale kosý.

Jenže jak se od kasle, kosle a kůsle došlo k bruslím? Má se za to, že tu hrálo roli sloveso brousit. Protože kosle se už tenkrát musely občas přibrousit, aby se na nich dobře jezdilo, slova kosle a brousit se spojila v jedno do podoby brusle.

Odborníci sice nejsou úplně přesvědčeni, že to bylo právě takhle, ale jinou, lepší teorii o vzniku slova brusle zatím nemají.