Stejně jako skoro všechna pojmenování toho, co nosíme na sobě, je i bota přejaté slovo. Naši předkové výraz bota přejali někdy za Lucemburků, tedy počátkem 14. století, od Francouzů, kteří působili na pražském královském dvoře; francouzské botte znamenalo kožený střevíc. Předtím staří Čechové tomu, co nosili na nohách, říkali škorně, což je slovo, které vzniklo ze starého skora, nevydělaná kůže, které souvisí se současnými slovy kůra a škára.

Ale já chci v souvislosti s botou mluvit o ustáleném slovním spojení udělal botu, tedy udělal chybu. V tomto slovním spojení je prý obsažena vzpomínka na jednoho německého faráře. Žil někdy v 17. století, jmenoval se Stiffel a byl pověstně hloupý. Někteří říkají, že vůbec neuměl vyprávět vtipy, každý zkazil, jak my u nás podle jména slavného herce říkáme, zvojtil. Jiní tvrdí, že s oblibou a často předpovídal brzký konec světa. V každém případě byla jeho hloupost proslulá tak, že se jeho jméno dostalo do úsloví Er redett einen Stiffel, tedy řekl Botu; stiffel je totiž německy střevíc, bota.

Naši předkové si pak to úsloví z němčiny přeložili doslova, aniž věděli, že původně nešlo o obuv, ale o příjmení jakéhosi hloupého německého faráře.