Anděl je v judaismu, křesťanství a islámu nadlidská bytost, duch zprostředkující styk mezi Bohem a lidmi, jakýsi božský posel. Přičemž andělé často vystupují jako ochránci lidí,  jako andělé strážní. Anděl také bývá zosobněním krásy a nevinnosti. Říkáme „ona je učiněný anděl“ a myslíme tím, že ta žena či dívka je krásná, hodná, nevinná, případně tohle všechno dohromady. A ještě k tomu může zpívat jako anděl a spát jako andělíček. Ale abych nic nezamlčel, musím dodat, že kromě přirovnání, v nichž anděl vystupuje jako bytost zcela kladná, používáme i slovní spojení „vůl jako anděl“. „Paradoxní spojení… tak neslučitelných pojmů jako vůl a anděl upoutává pozornost a vytváří vysokou expresivitu výrazu,“ podotýká k tomu lingvistka Ludmila Stěpanova.

Staří Čechové neříkali anděl, ale anjel, což vycházelo z výslovnosti tohoto slova ve středověké latině. V latině klasické se říkalo angelus, a to bylo z řeckého angelos, posel, zvěstovatel. Odtud také pochází slovo evangelium, tedy vlastně poselství o životě Ježíše Krista.  Od slova anděl máme v češtině výraz andělíčkářka –  tak se označovala osoba živící se potraty; duše nenarozených dětí prý posílala rovnou do nebe jako andělíčky. Také pojmenování léčivé rostliny anděliky je od slova anděl; andělika má prý přímo andělské účinky. Staré pojmenování křivice slovním spojením andělská nemoc je však omyl. Ta nemoc se jmenovala anglická, a to se německy řekne englisch. A englisch je německy nejen anglický, ale i andělský, a tak se to našim předkům při překladu popletlo.

Abych andělské téma úplně vyčerpal, řeknu ještě něco o jménu známého amerického města Los Angeles. Založili ho Španělé roku 1779 v den po svátku svaté Porciúnculy, a proto ho pojmenovali Pueblo de Nuestra Seňora la Reina de los Angeles de la Porciúncula, v překladu Město naší paní královny andělů z Porciúnculy. To bylo neprakticky dlouhé, a tak se to časem zkrátilo na prosté Los Angeles, Andělé.