Výraz lážo plážo jako by patřil do letního, prázdninového období. Slyšíme v něm výraz pláž a představujeme si pod ním líné, rozkošnicky pomalé pohyby či polehávání na mořské pláži. Jako často v této knížce, všechno je jinak.

Řekněme si nejprve, co přesně znamená toto slovní spojení, z něhož se někdy užívá jen jeho první část, tedy slovo lážo. Dělat něco lážo, eventuálně lážo plážo znamená dělat to nedbale, nepořádně, nesoustředěně a přitom obvykle pomalu. Při té práci si tak jako hovět, dělat si ji pohodlnou, lažírovat, lenošit, povolovat v úsilí, ochabovat.

Pátrání po původu úsloví začneme od druhého slova, které připomíná výraz pláž, tedy „ploché, zpravidla pískem pokryté mořské nebo jiné pobřežní koupaliště“. Slovo pláž jsme přejali z francouzštiny, kde má stejný význam, do tohoto jazyka se dostalo z italštiny, kde piaggia znamená úbočí a břeh. Italské slovo má původ v pozdně latinském plagia, které je z řeckého plágios, příčný, šikmý. Takže tu zjevně došlo k dost značnému posunu významu. Pro plochý břeh užíváme slovo, které vzniklo z pojmenování břehu naopak šikmého, strmého. Ale tak to v jazyce někdy chodí. Latinské plagia a řecké plágios ve významu šikmý prý možná dalo vzniknout i slovu plagiát, kterým označujeme nepřiznané napodobení uměleckého díla. Plagiát je dílo, které nevzniklo takříkajíc rovně, ale „šikmo“, křivě.

Po dlouhém vyprávění o výrazu pláž však musím říct, že toto slovo s největší pravděpodobností nemá s úslovím lážo plážo nic společného. Dostalo se tam jako rýmová ozvěna slůvka prvního a neznamená vůbec nic. Takto vzniklých slůvek máme v češtině mnoho, například cimprcampr, tik-tak, cikcak, hogofogo, techtlemechtle, čárymáry…

První část úsloví je o něco jasnější. Slovo lážo asi pochází z německého lasch, chabý, mdlý, nebo z podobného francouzského – s německým nepříbuzného – slova lache, volný, nenapjatý, mdlý. Kdyby byla pravdivá takříkajíc francouzská teorie, pak by slova lážo a lažírovat souvisela s výrazem laxní, které má podobný význam.