Na výrazu miniatura není na první pohled vůbec nic pozoruhodného. Tímto slovem se označuje malý, tedy miniaturní umělecký předmět. Přídavné jméno miniaturní je sice přejaté neboli takzvané cizí slovo, ale málokomu vadí, protože mu všichni rozumíme; miniaturní je malý až maličký. Miniatura je tedy miniaturní předmět. Myslím, že budete stejně překvapeni, jako jsem byl překvapený až šokovaný já, když jsem si před lety přečetl, že takto slovo miniatura nevzniklo, že výraz miniatura svým původem s přídavným jménem miniaturní vůbec nesouvisí.

Slovo miniaturní, stejně jako výrazy minimum, minimalizovat, minus, minorita a třeba minisukně, jsou z latinského minus, menší. Do příbuzenstva patří i minuta,  časová jednotka menší než základní hodina, a také ministr, původně označení méně významných úředníků. Dalším zajímavým příslušníkem této jazykové rodiny je výraz minimax,  kterým dnes označujeme obecně hasicí přístroje. Na počátku ale šlo o hasicí přístroj značky Minimax s velkým M,  a to  bylo pojmenování nepokrytě reklamní – chtělo říct, že tento přístroj má minimální rozměry a maximální výkon.

Ale mluvíme o miniatuře. Slovník spisovného jazyka českého říká, že miniatura je „malba, kresba drobných rozměrů; drobnomalba, drobnokresba“ a přeneseně pak drobné umělecké dílo vůbec, třeba klavírní skladba či krátká povídka.  Původně se však miniatura říkalo jen iniciálám v rukopisných knihách. Ty iniciály bývaly vymalované červeným suříkem, tedy oxidem olovnato–olovničitým, který se dosud, smíchán se lněným olejem, užívá jako základní nátěrová barva proti reznutí. Protože suřík se latinsky řekne minium, dostaly ony iniciály jméno miniatury, tedy miniové, suříkové, ne miniaturní neboli malé. Suříkové, miniové miniatury byly často velmi zdobené, bývala to umělecká díla na malém prostoru, a proto se i jiným uměleckým dílům na malém prostoru, třeba portrétům na brožích, začalo podle miniových iniciál říkat miniatury.

Zbývá dodat, že latinské minium, suřík, je snad ze jména iberské řeky Minho, a že výraz suřík je vlastně také zeměpisný: do češtiny ho z ruštiny převzal J. S. Presl, ruské slovo bylo přejato z řečtiny, kde syrikon znamená syrské barvivo, barva původem ze Sýrie.