Tramvajová linka je totéž, co je na železnici trať a co v metru bývala trasa, tedy spoj, po němž se něco dopravuje. Známe i linky autobusové, trolejbusové, telefonní, telegrafní či dálnopisové. Tato pojmenování pravděpodobně vznikla z toho, jak se tyto spoje kreslí na plánech a na mapách: linkami neboli rovnými čárami, kterým se také říká linie. Podobně vzniklo i spojení štíhlá linie jako označení tvaru ženského těla – žena, která má štíhlou linii, je jakoby nakreslená  tenkými linkami.

Slova linka, linie a jejich příbuzní linkovat, linýrovat, hovorové lajnovat, odborné lineální a lineál, pravítko, pomocí něhož se kreslí linky, pocházejí z latiny. Čára je latinsky linea, a toto slovo vzniklo poněkud překvapivě – z pojmenování rostliny len, latinsky linum. Linkám dala jméno tesařská lněná šňůra, podle níž se dělaly rovné čáry. Naše slovo len nepochází z latinského linum, obě pojmenování jen mají společného předka, pravděpodobně nějaké praevropské, tedy neindoevropské slovo.

Blízká jazyková příbuznost mezi tramvajovou linkou a polní rostlinou lnem je určitě hodně nečekaná. Ještě větší překvapení možná přinese informace, že do stejné jazykové rodiny patří i výraz linoleum. Tento název podlahové krytiny utvořil Angličan F. Walton, který linoleum roku 1860 vynalezl. Spojil latinská slova linum, len, a oleum, olej, protože první linolea se vyráběla z hmoty, jejíž důležitou součástí byl lněný olej. Dnes se ovšem linoleum říká i plastovým krytinám, které s lněným olejem už nemají nic společného.