Vysvětlit původ výrazu spořit není nic jednoduchého. Pozoruhodné na něm totiž je, že sice vzniklo z českého slova, ale jeho dnešní význam  pochází z němčiny.  Český výraz, z něhož je sloveso spořit, zní sporý – tímto slovem naši předkové označovali vydatnou mouku, mouku, z níž se toho hodně napeče, také vydatnému chlebu říkali sporý a sporý byl i silný, zdatný člověk. Rostlině, která se vyznačovala velkým množstvím  semen, pak říkali sporýš. Ze slova sporý v moravských nářečích vzniklo sloveso spořit, které znamenalo dávat velký výnos; když bylo pole hodně úrodné, říkalo se, že spoří.

Dnes ale sloveso spořit znamená něco jiného – šetřit, málo vydávat, málo spotřebovávat. Spořit můžeme peníze ve spořitelně, spořit můžeme energii, vodu nebo třeba místo na stránce při psaní nějakého textu. Tento dnešní význam slovesa spořit vznikl v češtině pod vlivem německého sparen. Odborníci takovému ději říkají přichýlení. České spořit se přichýlilo k podobnému německému sparen a získalo od něj nový význam. Takže se o slovese spořit vlastně nedá říct, jestli je to slovo české nebo cizí, původem německé. Jisté je, že potom, co spořit dostalo nový význam, vznikla z něj v češtině slova spořitelna a sporák, což původně bylo označení úsporných kamen.