Věta „Dnes bude pravděpodobně pršet“ by našim předkům zněla naprosto nesrozumitelně. Nejspíš by se nás po takovém sdělení zeptali, co bude pršet. Za jejich časů totiž mohlo pršet opravdu leccos. Například zrní, mouka, písek, sníh a také třeba vlasy a zuby. Protože původní význam slova pršet je sypat, sypat se, vypadávat.

Když se řeklo zrno prší, znamenalo to, že vypadává z klasů. Když se řeklo, zuby mu prší, znamenalo to , že ten člověk má – jak my dnes říkáme – paradontózu. Ten, komu pršely vlasy, byl olysalý, plešatý – a pak třeba dostal příjmení Opršálek či Vopršálek, čemuž  jeho dnešní nositel už nerozumí.

Čas se tenkrát měřil na přesýpacích hodinách, písek se v nich sypal čili pršel, z jedné části do druhé, a když uplynula určitá časová jednotka, řeklo se, že čas vypršel. Ano, to nám zůstalo v jazyce dodnes. Říkáme čas vypršel, termín vypršel, lhůta vypršela a dovolená nám vypršela. A nevíme, že to nijak nesouvisí s deštěm. Že vyprší, skončí, každá dovolená i ta, během níž ani jednou nekápne.

Sloveso pršet je velmi staré, má indoevropský základ pers- a mezi jeho příbuznými jsou nejen česká slova prach, prchat a praskat, ale například i výraz sperma, který je z řeckého speiro, rozsévám

Proč se v češtině původní význam slovesa pršet postupně zúžil jen na déšť, proč se slovo prší stalo synonymem pro vyjádření padá déšť, je tak trochu záhada. Ale těch je v jazyce, jak v této knížce dokládám na mnoha místech, hodně.