O slově tábor by se dala napsat dost tlustá kniha, tak je zajímavé. Už tím, že čeština zná celkem pět významů slova tábor: Dočasné ubytování vojsk čili ležení. Dočasné hromadné ubytování v přírodě, například ve stanech. Zařízení pro internaci odpůrců režimu, tedy koncentrační či pracovní tábor. Dále je to veřejné shromáždění pod širým nebem,  tábor lidu – tento význam zavedl v sedmdesátých letech 19. st. historik J. Goll jako označení tehdejších mohutných protirakouských shromáždění. A konečně je tábor označení lidí stejného politického, uměleckého či náboženského smýšlení – komunisti měli v oblibě spojení tábor míru a socialismu.

Pak ovšem známe město Tábor. A právě tento Tábor je otcem všech táborů, o nichž jsem mluvil. Město Tábor bylo pojmenováno podle nedalekého kopce Tábor, a kopci dali jméno husité podle biblického Tabora, hory v Palestině. Nedaleko kopce Tábora si založili vojenské ležení oficiálně zvané Hradiště hory Tábor a podle něj pak všem svým vojenským ležením začali říkat tábory.

Husité slovo tábor rozšířili po celé Evropě: do maďarštiny, odkud se dostalo do turečtiny, dokonce i do arabštiny a odtud pak do španělštiny… Historik J. Pekař popsaný vznik a rozšíření slova tábor pokládal za jasný důkaz nepravosti Rukopisu královédvorského. Slovo tábor se v něm totiž ve významu vojenské ležení objevuje, ale Rukopis měl vzniknout mnohem dřív, než husité slovo tábor vůbec vymysleli.

Poctivě ale musím říct, že i na toto tvrzení mají obhájci pravosti Rukopisů svůj protiargument. V turečtině našli slovo tapqur, vojenské ležení, a právě toto turecké slovo pokládají za praotce všech našich táborů – i toho z Rukopisu královédvorského.