Slovo fanoušek, kterým označujeme příznivce nějakého sportovního klubu či sportu vůbec, zní laskavě, mazlivě a domácky. Nějak se nesrovnává s obrazem řvoucího primitiva házejícího kameny na vlak či ožrale se potácejícího po pražském metru.

Domácky a mile zní výraz fanoušek určitě i proto, že úplně stejně zní jedna z domáckých variant jména František. Sportovní fanoušek ani fanda sice jazykově s Fanouškem eventuálně s Fandou nemá nic společného, přesto si můžeme o zajímavém jméně František říct pár slov. Všichni dnešní Františkové se jmenují po svatém Františkovi z Assisi. Tento Ital se sice původně jmenoval Giovanni Bernardone, ale protože už v dětství uměl od své matky velmi dobře francouzsky, dal mu jeho otec přezdívku Francesco, tedy Francouzek. A Giovanni Bernardone zvaný Francesco, tedy svatý František z Assisi, pak svým životem a dílem tuto přezdívku proslavil tak, že se stala běžným jménem v celém světě – u nás v podobě František.

Svatý František s Assisi tedy nemá nic společného se sportovními fanoušky, ale s vánočními františky by tu spojitost být mohla. Vánoce jsou církevní svátek, františky vydávají „kostelní“ vůni… Ani zde ale žádná spojitost není. Naše pojmenování vánočního františka je z anglického frankincense, což je složenina z původem francouzských slov franc  encens, tedy čisté kadidlo. Franc, čistý, je z germánského frank, svobodný, čistý, a říkal si tak jeden germánský kmen, který obsadil část staré Gallie, a tím ji přejmenoval na Francii. Druhá část anglického frankincense je od latinského incénsum, které má kořen ve slovese candére, být rozpálený doběla.

Vraťme se teď ke sportovnímu fanouškovi neboli fandovi. Tato slova jsou varianty výrazu fanatik – vášnivý a často nesnášenlivý zastánce nějakého názoru, postoje, myšlenky či ideologie. Slovo fanatik je původem latinské – podstatné jméno fánáticus v latině označovalo náboženského náruživce, člověka posedlého chrámovým kultem. Fánum byla latinsky svatyně, chrám. Odtud jsou i výrazy profánní a profanace, tedy znesvěcující a znesvěcení.

Takže fanoušek není žádný milý Fanoušek, svatý František či domácky vonící františek, ale opravdu řvoucí, občas kameny házející a často ožralý fanatik.