Polibek je „dotek rty, vyjadřující citové hnutí nebo projev společenské konvence“.

Slovo polibek pochází od slovesa líbat a do jeho příbuzenstva ovšem patří slova zlíbat, slíbat, zulíbat a líbánky. Všechno to jsou slova jen česká, ani v blízce příbuzných slovanských jazycích podobná slova pro líbání nejsou. Přesto ale tato česká slova mají praslovanský základ – sloveso ľubiti, milovat.

Slova líbat a polibek pocházejí od starého pojmenování milování, lásky. Do širšího příbuzenstva polibku pak patří slova libý, tedy milý, dále výraz líbezný a také sloveso líbit se, což je opět slovo, které v tomto významu existuje jen v češtině. Dalšími příbuznými polibku jsou obliba, záliba, sloveso libovat si a různé složeniny jako libozvučný, libovolný a libovláda – staré, už zapomenuté české pojmenování diktatury.

Řekl jsem, že ve všech slovanských jazycích se líbání říká jinak. Podobnými slovy, které bylo také ve staré češtině, totiž celovat. Polibku pak staří Čechové říkali pocel a současní Slované velmi podobně. Ta slova jsou na první pohled podobná výrazu celý a tentokrát první pohled nezklame. Slova celovat a pocel vznikla ze starého pozdravu; staří Slované si při rozloučení přáli, aby se z cest vrátili celí, nezranění. Buď ceľ, říkali a líbali se při tom.

S dalším českým výrazem označujícím „dotyk rty, vyjadřující citové hnutí“ se zdá všechno jasné – k polibku jsou nezbytně nutná ústa a jiné pojmenování úst v češtině zní pusa. Je to určitě stejné jako s hubičkou, dalším, dnes už jen žertovným českým pojmenováním polibku. Vypadá to logicky, ale není to tak. S pusou je to obráceně.

Především slovo pusa v češtině neexistuje dlouho, až někdy od poloviny 19. století; ještě v Jungmannově slovníku, který zachycuje stav češtiny na počátku národního obrození, slovo pusa nenajdeme. Až později si do této podoby příslušníci vyšších vrstev přizpůsobili německé Buss, polibek, slovo, které vzniklo onomatopoicky, jako vyjádření zvuku, který při polibku vydáváme. S ústy tudíž německé Buss a původně ani české pusa neměly nic společného. Přenesení slova pusa z označení polibku také na ústa se odehrálo až později .

A když jsem se zmínil o hubičce… Tohle slovo pochází samozřejmě z výrazu huba, což je všeslovanské pojmenování původně nejen úst, ale  celého obličeje. A ještě poměrně nedávno se tohle slovo nepokládalo za vulgární, Jugmann ho uvádí jako základní slovo; až za něj zařazuje ústa.