Výraz potrubí už na první pohled souvisí se slovy trubka a trouba. Potrubí jsou trubky čili roury a trouba na pečení je původně část kamen, která měla troubovitý, rourovitý tvar. Ta slova pocházejí z všeslovanského tro(n)ba, které však nemá slovanský původ.

Dávní Slované tento výraz převzali od Germánů, ti troubám říkali trumba. Tohle germánské slovo přejali nejen Slované, ale také Italové, ti si z něj vytvořili slovo tromba a odtud pochází pojmenování rourovitého hudebního nástroje trombónu. Zdrobnělina italské tromby zní trombetta a z ní vznikla – přes němčinu – naše trumpeta. Původem germánská trumba, jak je vidět, putovala celou Evropou a její potomci se do češtiny dostávali z různých stran.

S troubou jsou tedy příbuzná slova potrubí, trubka, trombón, trumpeta a také troubel, rourovitá část dýmky. Ale není s ní příbuzný trouba. Ta trouba a ten trouba, co jen tak „troubelí do prázdna jako trumbera“, nemají jazykově nic společného. Trouba jako označení člověka nepříliš inteligentního a málo chápavého pochází ze starého českého trup, jehož původní význam byl „kmen bez větví, špalek“. Člověku, který byl jako kus dřeva, jako trup, se začalo říkat troup, z čehož se v moderní češtině vyvinul trouba a ještě později trumbera. Dnešní význam slova trup, část těla mezi hlavou a končetinami, zavedl až Presl na počátku 19. století.

Na začátku jsem řekl, že trubky a potrubí jsou roury. Takže bych měl dodat, že ani slovo roura není původem české. I tento výraz naši předkové přejali ze staré němčiny. Dnes se roura německy řekne Rőhre, což souvisí s pojmenováním rákosu slovem Rohr. Rákosové stonky jsou přírodou vytvořené roury.