V tomto hesle bude mimo jiné řeč o jazykové příbuznosti mezi grantem a kredencí. Grant je dotace, příspěvek na vědecký, umělecký či jinak prospěšný projekt a kredenc je kus nábytku, který Slovník spisovného jazyka českého popisuje slovy: „skříň na nádobí a na příbory (někdy též na uschovávání pečiva a nápojů), příborník“.  Výrazy grant a kredenc jsou významově opravdu hodně vzdálené, ale spojuje je to, že obě vznikla z latinského slovesa credere, které má význam věřit, důvěřovat.

Grant se k nám dostal  z angličtiny, kde znamená totéž co u nás, a obecně také povolení, propůjčení, přidělení. V angličtině mají nejen podstatné jméno, ale i sloveso to grant ve významu povolit, propůjčit, udělit, poskytnout. Není to slovo v angličtině původní, přišlo sem ze staré francouzštiny a do té z latiny. Dědečkem nebo snad pradědečkem našeho slova grant je zmíněné latinské sloveso credere, důvěřovat, svěřovat, půjčovat. Když nám někdo dá grant, svěří nám finanční prostředky, čímž také vyjadřuje důvěru v náš projekt.

S kredencí je to zajímavější. Na dnešní obyčejný kus kuchyňského nábytku se postupně přeneslo pojmenování nádob sloužících k takzvanému kredencování, tedy popíjení nápojů před vysoce postaveným návštěvníkem, které mu mělo podat viditelný důkaz, že nápoje nejsou otrávené, že jim tedy může důvěřovat, latinsky credere. „Kredencovací“ nádoby se stavěly na stoly, kterým se pak začalo říkat kredence. Později název kredenc dostaly všechny stoly, na nichž byly vyloženy nádoby s jídlem připraveným na hostinu. A v dobách, kdy problém otrav na hostinách už nebyl aktuální a přestalo se kredencovat, zapomnělo se dokonce, co to bylo, slovo kredenc přešlo na kuchyňskou skříň, která s důvěrou ani otrávenými nápoji či jídly nemá nic společného.

Povězme si ještě, že z latinského credere kromě slov grant a kredenc pocházejí i výrazy krédo, kredit, kredibilní a akreditace. Krédo je přesvědčení, vyznání, což vzniklo z prvního slova latinské modlitby vyznání víry crēdō, tedy věřím. Kredit je úvěr, půjčka, vlastně vyjádření důvěry, kredibilní je důvěryhodný a akreditace je pověření, zmocnění, což je vlastně také vyjádření důvěry.