Že autobusy jsou vlastně, i když větší, auta, naznačuje společná první část jejich pojmenování  auto-, které je z řeckého autos, sám, samotný. Tvůrci slova automobil chtěli říct, že tento povoz se pohybuje bez pomoci lidské nebo zvířecí energie, tedy jakoby sám.

Druhá část slova automobil je od latinského móbilis, pohyblivý, ale co druhá část výrazu autobus? Co znamená to -bus, které se často – například v angličtině – užívá jako pojmenování tohoto dopravního prostředku samostatně? Možná mi to nebudete věřit, ale -bus neznamená vlastně vůbec nic, v tom smyslu, že to není žádné slovo, dokonce ani z žádného slova nepochází, je to jen pádová koncovka, něco jako -ovo ve slově pánovo nebo třeba -em ve slově městem.

Vzniklo to takhle: Ve 30. letech 19. století zavedli v Paříži veřejnou dopravu – vozy tažené koňmi. A protože už v názvu chtěli naznačit, že tyto vozy, na rozdíl od šlechtických kočárů, jsou určeny široké veřejnosti, tedy všem, zvolili pro ně latinské pojmenování omnibus, tedy všem, všechněm. Omnibus vzniklo od omnis, všechen, každý, přidáním pádové koncovky -bus. Název omnibus se ujal, a když po čase omnibusy vyměnily koňský pohon za motorový, razil se pozměněný název automobileomnibus. To ale bylo pro Pařížany příliš dlouhé, a tak si prostřední část tohoto slova vypustili. Tehdy vznikl autobus a už to tak zůstalo. Nejen v Paříži, postupně po celém světě.

Podle slova autobus pak vznikla pojmenování mikrobus, trolejbus a třeba trambus, v nichž původem latinská koncovka -bus už nemá ani špetku logiky.