Podle Slovníku spisovného jazyka českého má výraz muzika celkem pět významů. Za prvé hudba, za druhé kapela, za třetí lidová taneční zábava. Argoticky, tedy v řeči zločinců užívaný, pak muzika rovná se pohlavní nemoc. Jako expresivní je ve slovníku označen význam slova muzika, který se dnes už nepoužívá, totiž hudební nástroj, jako příklad se tam uvádí věta z K. V. Raise „basa je přec jen těžká muzika“.

Slovo muzika k nám přešlo přes němčinu, kde Music pochází z latinského musica, které mělo význam hudba. Latinské slovo vzniklo zkrácením z řeckého slovního spojení mousiké techné, tedy múzický způsob, činnost, kterou dělají Múzy, a staří Řekové tímto spojením neoznačovali jen hudbu, ale i básnictví. Ano, v češtině vlastně nespisovné slovo muzika má hodně vznešený původ. Jde tu přímo o Múzy, o bohyně umění, o devět dcer nejvyššího řeckého boha Dia a bohyně paměti Mnémosyny. Seznam rezortů, které jednotlivé Múzy měly jaksi na starosti, dnes působí trochu nečekaně. Epické, lyrické a milostné básnictví měla každé vlastní Múzu, také o komedii a tragédii se staraly dvě Múzy, takže Thálie není múzou divadla, jak většina lidí soudí a jak se také často píše, ale jen Múzou komedie. Múza tragédie se jmenovala Melpomené. Svou Múzu měly i další umělecké obory: tanec a sborový zpěv. Poslední dvě Múzy pak měly na starosti dějepisectví a astronomii, obory, které my dnes za umělecké nepokládáme. Malířství a sochařství se naopak za starého Řecka za umění nepokládaly,  byly to jen techné, což bychom mohli přeložit jako řemesla.

Jak vzniklo samo slovo Múzy odborníci nevědí, ale můžeme si říct, jak se Múzy dostaly do několika dosud běžně užívaných slovních spojení. Úsloví políbila ho Múza vychází ze starého řeckého přesvědčení, že umělec, který chce tvořit, musí být nejprve bohyní umění Múzou políben, a to na čelo. Proto se také slovo múza s malým m na počátku používá jako synonymum básnické inspirace či uměleckého nadání a také o partnerkách nejčastěji ovšem o milenkách básníků, ale i jiných umělců se říká, že jsou to jejich múzy. Což často bývá pravda, ženy muže skutečně inspirují. Jak to  jednou prý řekl John Lennon: „Co bychom si namlouvali, všechno to koneckonců děláme kvůli holkám.“

Poměrně známé, například z jedné Krylovy písničky, je také latinské úsloví Inter arma silent Musae, tedy Uprostřed zbraní mlčí Múzy či Když mluví zbraně mlčí Múzy, jinak řečeno Za války se nedaří umění. To kupodivu není výrok někoho známého, je to jen parafráze podobného Cicerova výroku z jeho Řeči na obranu Milona. Cicerův výrok zněl: Inter arma silent leges. Tedy Uprostřed zbraní mlčí zákony, jinak řečeno: Za války jsou zákony umlčeny nebo neplatí. Kdo onu dnes nepoměrně známější parafrázi, v níž místo zákonů figurují Múzy, vymyslel, není známo. Neví se ani to, jak je tahle parafráze stará, zda pochází už ze starého Říma, nebo jestli je moderní. Aspoň já jsem to v knihách nikde nenašel.

Méně používané než předchozí dvě je spojení desátá múza. Tak se občas říká nějakému nově vzniklému uměleckému oboru. Filmu se říkávalo desátá múza. Voltair chtěl, aby desátou múzou byla umělecká kritika. Spojení desátá múza však pochází už ze starého Řecka. Prvně ho prý užila bohyně paměti Mnémosyné matka původních devíti Múz, Když slyšela verše básnířky Sapfó z Lesbu v autorčině podání, strnula a ohromeně zvolala: „Ó, smrtelníci mají tedy desátou Múzu.“

Slavná básnířka, která žila na přelomu 7. a 6. století před Kristem, prý pak svému domu na ostrově Lesbu dala jméno Museion, tedy dům či dokonce chrám Múz a odtud se prý datuje historie slova muzeum, které my dnes známe ve významu, cituji ze Slovníku spisovného jazyka českého, „ústav shromažďující, uchovávající a trvale vystavující sbírky předmětů jistého druhu“.

Slovo muzeum však asi nepochází přímo od pojmenování domu slavné básnířky. Sapfó „předměty jistého druhu“ neshromažďovala, to o něco později dělaly skupiny lidí, které název museión převzali, protože se pod ochranou Múz věnovali vědám a umění. Nejprve se museión říkalo zmíněným spolkům a pak také budovám, v nichž se scházely. Museióny ve svých museiónech pěstovaly a rozvíjely filozofii, filologii, zeměpis, matematiku, medicínu, astronomii, tedy především vědy. Což jako by neladilo s tím, že Múzy byly bohyněmi umění. Ale už jsem se zmínil, že Řekové hranici mezi uměním a ostatními činnostmi vedli jinak než my.

Nejznámější starověký museión byl v egyptské Alexandrii, založil ho ve 3. století před Kristem panovník Ptolemaios I. Sotér. Podle svědectví současníků to bylo něco jako několik akademií věd na jednom místě. Byla tu hvězdárna, zoologické i botanické zahrady, dokonce i – už tenkrát – i pitevna a především obrovská knihovna. Některé prameny říkají, že v ní bylo – mnoho set let před vynálezem knihtisku – na půl milionu knih, jiní autoři mluví dokonce o sedmi stech tisících. A to všechno roku 47 před Kristem zničil požár. Ze slavného alexandrijského museiónu a jeho famózní knihovny nezbylo nic. Neví se dokonce, ani, kde ten vědecký komplex přesně stál. Asi někde pod budovami dnešní Alexandrie. Ale když říkám, že z alexandrijského museiónu nezbylo nic, nemluvím přesně. Přece jen něco zbylo: slovo muzeum.