Slovo hřivna se v současné češtině vyskytuje už téměř jen ve spojení se zakopáváním a s přispíváním. Když někdo zakopal svou hřivnu, znamená to, že nevyužil své nadání, svůj talent, promarnil své schopnosti. A pokud nám někdo přispěje svou hřivnou, prospěl nám svou pomocí, radou, nápadem.

Hřivna kdysi bývala jednotka váhy, také početní jednotka a od dob Velké Moravy platidlo. Hřivny byly kusy vzácného kovu, často stříbra. A to nejen u našich předků, také staří Rusové měli své grivny, početní a od 12. století měnové jednotky vyjadřující určité množství stříbra. Mimochodem – hřivna se ve 20. století málem stala součástí československé soustavy platidel. Roku 1929 už byl  přijat zákon o zavedení stokorunové zlaté mince jménem hřivna, ale kvůli hospodářské krizi k tomu nedošlo.

Z hlediska pátrání po jazykovém zákulisí tohoto slova je důležité, že tato platidla původně měla tvar náhrdelníku. Odtud je totiž jejich pojmenování. Praslovanské grivna znamenalo náhrdelník a bylo odvozené od griva, což původně bylo pojmenování krku a šíje, které vzniklo z indoevropského ger-, pojídat, polykat. Později se griva říkalo dlouhé srsti na krku, z čehož pochází naše dnešní slovo hříva, pojmenování srsti na těle koní, lvů a jiných živočichů. To ale nic neříká o souvislosti hřivny a nadání či schopností.

Vše vzniklo při překládání Bible do češtiny. V Matoušově i v Lukášově evangeliu je Kristovo podobenství o pánovi, který před odjezdem na cesty dal třem sluhům do opatrování část svého majetku. I když v Bibli se nemluví o nějaké konkrétní podobě majetku, čeští překladatelé  v těchto místech použili slovo hřivna označující starou slovanskou měnovou jednotku. Řečtí překladatelé k věci přistupovali stejně, použili slovo talenton, což bylo označení jejich váhové a pak měnové jednotky. V podobenství šlo o to, že dva sluhové svěřený majetek, tedy česky hřivny a řecky talenty, během pánovy nepřítomnosti investovali, a tím rozmnožili, zatímco třetí svou hřivnu, svůj talent zakopal na poli  – podle Lukáše si ho ponechal schovaný v šátku –, a tak když se pán vrátil, byl na tom stejně jako původně. To pána rozhněvalo a sluhu, který o svůj majetek nepečoval, vyhnal.

Ze souvislosti je jasné, že Kristus v podobenství neměl na mysli majetek hmotný, ale duchovní, a tak se stalo, že hřivna a talent jsou dnes označením schopností a nadání, které se nemají zakopávat, ale pěstovat, a tím rozmnožovat.