V poslední době je v módě pití vína, takže jak přesně je to se sektem a se šampaňským, co je a co není sekt a čemu se smí říkat šampaňské, se lze dočíst v jakémkoli magazínu. Od mne se to nedovíte už proto, že mě víno, skoro se to bojím říct nahlas, nechutná. Mě u sektu a šampaňského zajímá nejvýš jejich jazykové zákulisí.

Vím ovšem, že šampaňské, šampus neboli šampáňo se hovorově říká jakémukoli šumivému vínu a že to odborníci nelibě nesou. Šampaňské není cokoli, šampaňské je jen víno pocházející z francouzského kraje Champagne, abych byl úplně přesný, to víno, které smí mít vznešený název champagne, musí být  ze Champagne západní. Kolem názvů výrobků, které jsou zeměpisného původu, bývají velké a tvrdé spory, jak vidíme dnes například u Budweiseru. Píšou se žaloby, pořádají se soudy, vymýšlejí se předpisy a mezinárodní smlouvy; ta o šampaňském je už z roku 1919.

Do jazykového příbuzenstva šampaňského patří možná překvapivě výrazy šampion, kampaň, kemp a žampion. Všechny totiž pocházejí z latinského campus, tedy pole, krajina, venkov. Kraj Champagne je tedy pojmenován jako kraj Krajina či kraj Venkov. Kemp, kampaň a šampion jsou původně slova vojenská, vznikla u příležitosti operací vojsk v poli. Kemp je původně polní tábor, kampaň byla vojenská, polní akce a šampion byl původně člověk, který se vyznamenal v boji, v poli.  Žampion pak je houba, která roste především na polích

Pojmenování sekt nijak nesouvisí s podobnými slovy sekta, sekce a  sektor, která pocházejí z latinského secare, oddělovat. Sekta je od nějakého hnutí oddělená, odštěpená skupina, sekce a sektor jsou oddělení, od většího celku oddělené části. Sekt od ničeho oddělený není, i když také jeho původ je latinský. Nejde však o secare, ale o siccus, suchý, které pak do italštiny přešlo jako secco. Vínu vyráběnému ze sušených hroznů se italsky říkalo vino secco a francouzsky vin sec, tedy doslova suché víno. V angličtině toto pojmenování vína ze sušených hroznů znělo sack, němčině pak Sekt.

Až někdy do roku 1825 se však těmito pojmenováními neříkalo sektu, jak ho známe dnes, tedy šumivému vínu, ale jednomu druhu pokud vím nešumivého španělského vína vyráběného ze suchých hroznů. Toto španělské víno má také na mysli Shakespearův Falstaff, když si objednává cup of sack, tedy sklenku suchého. Falstaffa ve dvacátých letech 19. století v Berlíně hrával herec Ludwig Devrient, a byla to jeho parádní role, kterou herec rád připomínal i v civilu. Ve své oblíbené vinárně si Devrient například objednával pití Falstaffovými slovy  „sklenku suchého“, určitě doprovázenými i příslušnými jevištními gesty. Personál ovšem věděl, že to Mistr nemyslí doslova, že jde jen o image, že ve skutečnosti nechce suché španělské víno jako Falstaff, ale své oblíbené šampaňské. Ludwig Devrient byl osoba populární, a tak se to, že šampaňskému roztomile říká sekt, brzy rozkřiklo po celém Berlíně. A kdekdo ho začal napodobovat. Později i ti, kteří ani nevěděli, jaký je původní význam slova sekt.

A dnes šampaňskému říkáme sekt i my, kteří netušíme, že vůbec existoval jakýsi kdysi slavný německý herec, který sekt spojil se šampaňským z čirého rozmaru a pro svou větší slávu.